Nikdy mi nešly tyhle "úvodní" jedy, takže ani tentokrát je ode mě nečekejte. Nevím, co tady pohledáváte a upřímně mi to je u prdele. Ale možná si tady najdete místečko, to už je však jen na vás. A do čtení vás taky nikdo nenutí, takže... Ehmn, a tohle původně měla být "milá" uvítací řeč. No nic.

Vůbec není snadné napsat tady to, co mám právě na srdci, možná už někteří tušíte, co tím myslím, ale pokud ne, ihned se všechno dozvíte. Dělám to sice nerada, ale z jistých důvodů jsem se rozhodla, že asi přestanu na nějakou dobu s blogováním... možná i napořád. Asi bych měla tenhle blábol trochu objasnit, co mě k němu vedlo a tak, že? Důvodů je více... začneme třeba tím nepodstatným, i když důležitý je také docela dost. Prostě a jednoduše nestíhám, mám málo času, jak na školu, tak na své zájmy, psaní těchto krávovin mi zabírá strašnou spoustu volného času, a myslím, že je to naprosto zbytečné... stejně, povězte mi, kolik lidí to tady vůbec čte? Koho zajímají ty jedy, trapné zážitky a ostatní trapárny, které tady občas splodím? Jsem si jistá, že mnoha lidem bude jedno, jestli na světě bude o jeden blog méně či více. Nemyslím si, že můj život je nějak zajímavý, až by byl hoden toho, aby se tady vyskytoval v písemné podobě. I když... strašně toho budu za pár dní litovat, už nebudu mít místo, kde se vypíšu ze všech starostí, problému, prožitků atd. Časem si ale zvyknu, tedy doufám. Ale to jsem docela odběhla od tématu. Hlavní důvod, proč jsem se rozhodla tyto stránky zrušit je ten, že je to nejlepší věc, jakou teď můžu udělat... už jen kvůli utajení. Strašně totiž riskuju, že tento blog objeví někdo z mých známých, někdo z bandy, což bych opravdu nechtěla. Vím, co to je za peklo - něco trochu odlišného jsem totiž zažila s jednou spolužačkou ještě na základce. Ale zajímá vás, proč tohle dělám tak náhle? Včera jsem se dívala na statistiku z toplistu.cz, na vstupní stránky, z kterých lidé přišli na můj blog, a víte, jaká klíčová slova v seznamu byla: Guldy, čůčo, nakalená, číro! Co si mám o tomhle kurva myslet? Náhoda to určitě není. V jeden den, všechny tyhle slova za sebou? Ale to už je jedno... Nejsem si jistá, jestli vydržím neblogovat, možná... někdy... založím si novou adresu, nový blog, novou přezdívku... začnu pěkně od začátku. Jenže tohle už se asi vy nedozvíte... možná jen několik lidí, kterým můžu 100% důvěřovat. Ale fakt nevím, jestli něco takového podniknu. Co ještě dodat? Ani nevím. Snad... jestli chcete, můžete mi napsat mail, nebo třeba podívat se na stránky s mojí osobní tvorbou, kterým se od teď začnu více věnovat, nechci je totiž tak zanedbávat, jak jsem to dělala doteď kvůli blogu. Chci se více věnovat psaní, malování a hlavně focení. Samozřejmě také škole. A to by snad mohlo být všechno a omlouvám se, že jsem se tak rozepsala. Děkuji všem, kteří to tady se mnou přežili, a kteří se na tyto stránky rádi vraceli. Teď však, pokud chcete, nechám průchod vašim názorům....